Jaké jsou nejčastější chyby v použití dětské autosedačky?
Když jsem v březnu dostal pozvánku na evropskou konferenci o bezpečnosti dětí v dopravě pod názvem BeSafe Safety Event, nezaváhal jsem ani vteřinu a pozvání s obrovskou radostí ihned přijal. A to i proto, že z českých prodejců jsem byl jediný, který byl tímto pozváním poctěn. Velmi si toho vážím a nabyté poznatky z této skvělé akce se pokusím maximálně využít pro Vás. Společně se dvěma milými kolegyněmi ze Slovenska a doprovodem z českého zastoupení značky BeSafe jsme vyrazili do Norska. Mé očekávání bylo nakonec mnohonásobně překonáno naprosto fantastickou akcí na skutečně špičkové odborné i společenské úrovni. Postupně se pokusím všechny získané informace zpracovat a poslat mezi naše zákazníky. Věřím, že to může pomoci k další osvětě v oblasti bezpečí dětí na silnicích.
Jako první z témat jsem se pokusil zpracovat téma mimořádně závažné – chyby při použití dětských zádržných systémů. Hlavním přednášejícím byl Dr.-Ing. Gerd Müller z Technické univerzity v Berlíně. Jeho podklady jsou použity jako základní zdroj informací v tomto textu. Prezentované výsledky se týkají německého trhu
Obr. 1
Jaké chyby můžeme najít v použití dětských autosedaček? Pokud pomineme úplně to nejhorší – nepoužití autosedačky, je to v první řadě je to výběr špatného typu sedačky. To se týká výrobku nevhodného svou kategorizací (velikostí), sedačky s prošlou životností, nebo sedačky, která typologicky nevyhovuje konkrétnímu použití (pro konkrétní dítě, konkrétní auto, konkrétní způsoby cestování, nebo například potřeba časté demontáže z auta). Druhou velkou skupinou chyb je chybná instalace sedačky do auta. Často jde o nedodržení pokynů v návodu, chybné pokyny prodejce, popřípadě úplný nezájem rodičů o celou problematiku („my máme bezpečné auto“, „chci to nejlevnější kvůli policajtům“, „já nebourám“, „jezdíme jen do školky“…). Bohužel překvapivě významnou roli hrají nedostatečně vyškolení, laxní, nebo neschopní prodejci. Dobrým pomocníkem zde může být systém Isofix, který by měl nejčastější omyly napravit, nebo aspoň omezit jasnou signalizací a jednoduchostí montáže (Na obr. 2 vidíte rozdíl v počtu chybných montáží při použití tříbodového pásu a Isofixu).
Obr. 2
V neposlední řadě velmi častou chybou je chybné poutání dítěte do autosedačky. S tím se v naší praxi setkáváme opravdu velmi často. Opět jde o nedostatečnou informovanost rodičů, nebo jejich bezstarostný přístup. K této skupině chyb patří nesprávné použití pásů, nevhodné oblékání dětí, a okrajově pak toto téma souvisí se správným výběrem sedačky.
Obr. 3
Na obr. 3 vidíte jednotlivé typy chyb při poutání dítěte v autosedačce skupiny 1 (vajíčko). S obrovským náskokem vede nedostatečné utažení pásů (nebo lépe řečeno chyby v utahování pásů). Další chyby podle četnosti – nepoužití pásů, pásy vedoucí pod rukama, chybné nastavení zejména výšky, ramenní část pásu vedená přes ruce, chybný výběr velikosti sedačky, přetočené pásy).
Na obr. 4 je vidět postupné zlepšování ve způsobech použití dětských zádržných systémů v Německu. To je výsledkem práce kvalitních prodejců a řady kampaní ze strany jednotlivých zemských vlád a německého autoklubu ADAC.
Obr. 4
Zajímavé je i porovnání počtu chyb podle věku uživatelů (obr. 5)
Obr. 5
Pro někoho může být překvapující také porovnání počtu chyb mezi rodilými Němci a ostatními národnostmi žijícími v Německu (obr. 6)…
Obr. 6
Pro zajímavost uvádím i jeden faktor, který je pro mě zcela nepochopitelný, a to počet závažných nehod, kde byla autosedačka umístěná na předním sedadle s aktivním airbagem (obr. 7).
Obr. 7
Dostáváme se k tématu, které často řešíme se zákazníky. Kdy začít používat posměrnou sedačku? Na výrobku často nacházíme konkrétní pokyn, kdy sedačku musíme otočit. Narážíme ale na to, že některé děti rostou jinak a tento pokyn není úplně vyhovující. Podle mého názoru jde o chybnou koncepci nové normy R129, která sedačky kategorizuje dle výšky. Nicméně nezohledňuje stav na obr. 8, kde je jasně vidět, jak moc dětí se jaksi vymyká tabulkám. První červený rámeček říká, že více než 85% dětí s výškou 76cm dosud nedosáhlo věku 15 měsíců. A druhý říká, že děti s výškou 76cm mohou být mladší devíti měsíců. To ale odporuje ustanovením normy, která říká, že v patnácti měsících dítě může cestovat s usazením po směru. Z toho vyplývá úplně jasná a důležitá poučka – dítě má jezdit v protisměru ve správné sedačce co nejdéle. Tak se vyvarujete chyb vyplývajících z nejednoznačnosti normy.
Obr. 8
Na závěr je důležité uvést zcela klíčové informace. Obr. 9 popisuje vlastní mínění uživatelů – byla jim položena otázka „Věříte, že vše bylo zajištěno správně?“.
První část je celkový pocit ze zajištění dítěte v autě. Druhá část dojem, že vše je v pořádku a třetí část že je někde chyba. Pro mě je toto celé naprosto děsivé. Ve druhé části vidíme u dotazovaných naprostou jistotu v tom, že vše je v perfektním pořádku a prakticky nulovou potřebu si to nějak ověřovat („já mám vždycky pravdu“). A třetí část říká, že obrovská spousta lidí ví, že je něco špatně, ale v podstatě jim to je úplně jedno. Opravdu jsme tak hloupí, nebo samolibí, že je nám jedno jak zabezpečíme své dítě v autě?
Obr. 9
Jak se dají shrnout výše uvedená data?
- Dobře informovaní uživatelé dělají méně chyb
- Počet chyb ve zkoumané oblasti je silně podmíněn „kulturním pozadím“ (platí spíše pro Německo, nicméně se vzrůstajícím počtem zahraničních rezidentů zejména z východu se nepochybně začne projevovat i u nás)
- Počet možných pochybení znatelně snižuje použití systému Isofix. Sedačky s isofixem ale uživatelům připadají těžké a nepraktické
- Někteří „experti“ (prodejci, pracovníci ve zdravotnictví, policisté, pracovníci různých napohled seriózních organizací…) poskytují zcela mylné informace
- Lépe informovaní uživatelé nemusí nevyhnutelně znamenat menší četnost chyb
- Piktogramy na sedačkách jsou velmi často nesrozumitelné a zavádějící
- Dětské zádržné systémy jsou často vnímány rodiči jako omezující. Proto mohou být odmítány
- Pokračovací sedačky po vajíčku jsou používány příliš brzy
- Předávané informace (od prodejců, zdravotníků a dalších zúčastněných osob) jsou často vnímány chybně, nebo subjektivně
- Pozitivně fungují instruktážní videa
- Ve srovnání s minulostí významně stoupá vnímání potřebnosti správného použití dětských autosedaček
- Zásadně klesá počet dětí usmrcených, nebo těžce zraněných při dopravních nehodách
- Chyby v použití zádržných systémů zůstávají vážným problémem
- Technologie pomáhají v omezování chyb (např. Isofix)
- Vzdělávání rodičů v této oblasti je nekonečná práce
Jaké poučení bychom si měli vzít z výše uvedených dat? V první řadě bychom neměli podceňovat výběr a použití dětských autosedaček. Vozíme v autech to nejcennější, co máme. A bohužel v případě nějaké chyby nemáme šanci vrátit čas a udělat něco lépe. Proto bychom měli začít u výběru správného, zodpovědného prodejce, který dbá na vlastní vzdělávání z relevantních zdrojů. Přístup „tak si tam něco vyberte“ je absolutně mimo a měl by Vás ihned poslat k někomu jinému. Druhá oblast je vlastní vnímání a chování rodiče. Pokud si někdo myslí, že on jezdí bezpečně, jede jen do vedlejší vesnice, nebo má bezpečné auto, a tudíž se nemůže nic stát, měl by se zamyslet nad tím, co se děje na silnicích. Pro své děti bychom měli udělat maximum, abychom je uchránili před nebezpečím. Zkráceně bych to celé shrnul do jedné věty:
DOBRÁ AUTOSEDAČKA A JEJÍ SPRÁVNÉ POUŽITÍ CHRÁNÍ TO NEJDRAŽŠÍ, CO MÁME – NAŠE DĚTI.
Radek
Autosedačky RC
All comments