Připoutejte se, prosím!

Připoutejte se prosím!

Jaká je historie poutání v autě pomocí bezpečnostního pásu? Začíná v roce 1949, kdy americká automobilka Nash Motors nabídla dvoubodový pás pro svůj model Rambler. Velkou díru do světa však neznamenaly a velká část zákazníků je nechávala ze svých vozů demontovat. Zlom nastal v roce 1959, kdy švédský inženýr Nils Bohlin vyvinul pro automobilku Volvo tříbodový bezpečnostní pás. Volvo si vynález nechalo patentovat, ale patent hned uvolnilo k bezplatnému užití všem výrobcům, aby zvýšilo bezpečnost celého odvětví. V roce 1968 se pak bezpečnostní pás stal povinnou výbavou v USA. Je zajímavostí, že v Československu jsme USA o rok předběhli a již od roku 1967 byl u nás bezpečnostní pás povinný při jízdě mimo obec. A další zajímavost se týká sovětských vozů Volha a Moskvič, do kterých pás nešel nainstalovat a měly tak výjimku z vyhlášky. Od roku 1990 je pak použití bezpečnostních pásů povinné i na zadních sedadlech. Mění se i technologie použité v této oblasti. Byly vynalezeny pásy s airbagem a předpínače, které pás při nárazu dotáhnou. Pás se stal součástí promyšleného bezpečnostního systému spolu s airbagy, deformačními zónami a řadou dalších opatření určených ke zvýšení bezpečnosti.

Ačkoliv se může zdát, že jde jen o pruh látky, je problematika výroby pásů mnohem složitější. První otázkou je materiál pásů. Dříve byla první volba nylonové vlákno. Je poměrně pružné, ale problémem je jeho degradace v průběhu času. Dnes se častěji používá polyester, který má vysokou hustotu (méně se protahuje), je odolný vlhkosti a UV záření. U závodních aut, nebo v letectví výrobci používají často aramidová vlákna (Kevlar). Popruh je pak tkán speciální vysokohustotní technologií, která zajišťuje mírnou pružnost materiálu (vzpomeňte na povídání o tom, že pro naši bezpečnost je důležité prodloužení času, za který se tělo po nárazu zastaví – elasticita pásu k tomu také pomáhá). Možná může pro někoho být zajímavá informace, že po nehodě, při mechanickém poškození, nebo při špatném navíjení by pás měl být vyměněn. Další perličkou je důležité upozornění, které velká část dospělých nedodržuje – velmi nebezpečné jsou při použití pásu v autě ostré předměty v kapse (klíče). Ty při dotažení pásu předpínačem při nehodě mohou způsobit mimořádně nebezpečná zranění v oblasti stehenní tepny.

Samostatnou kapitolou jsou pásy v dětských autosedačkách. Ačkoliv to na první pohled není vidět, používají se dva typy pásů. Ten první slouží k poutání dítěte v sedačce. Je tenčí, pružnější a nemusí mít nijak obrovskou únosnost. Druhý typ se používá pro TopTether (poutání sedačky do auta v její horní části). Ten je o něco silnější, a není tak pružný.

Hlavní dělení bezpečnostního pásu v oblasti dětských zádržných systémů je dáno věkem a tělesnou stavbou dítěte. Pro mladší se používá spíše pětibodový pás (viz PROKLIK ROZDÍL 3B/5B). Lépe drží mladší dítě ve striktní poloze a znemožňuje dítěti manipulaci s ním. Tříbodový pás používají starší děti spíše ve chvíli, kdy už chápou nebezpečí špatného použití.

Jak vypadá dítě správně připoutané v autě?

-        Pětibodový pás: V ramenní části má pás vést co nejblíže ke krku (mimořádně důležité jsou ramenní polstry, které chrání krk před pořezáním hranou pásu). V bederní oblasti má pás vést přes velkou, tvrdou kost (pánev, stehenní kost). Utažení je popsáno nejlépe na obrázku.Tzv. „pitch test“ určuje, že pás nemusí být dotažený úplně s maximální silou, ale tak, aby nesklouzl z ramene. Nicméně pozor na to, aby v opačném případě nebyl dotažený příliš silně (děti mají tendenci před tlakem na ramenou uhýbat a může dojít k vyvlečení z připoutání). Vedení přes rameno je pak odlišné pro protisměr (pás má v horní části jít cca 1cm směrem za rameno dolů), v případě po směru naopak vede vodorovně, nebo velmi mírně nahoru nad rameno.

-     Tříbodový pás: používá se v případě posměrné jízdy. Mimořádně důležité je to, aby pás vedl přes rameno cca uprostřed šířky ramene. Nesmí se hranou dotýkat krku (nebezpečí pořezání), nesmí být ani příliš na hraně ramene (nebezpečí sklouznutí). Míru dotažení necháme na navíječích, které jsou nastaveny na potřebnou sílu.

S problematikou bezpečného poutání velmi úzce souvisí otázka oblékání dětí při jízdě v autě. V letních měsících to není až tak složité. Chceme, aby prcek byl připoután tak, aby ho pás neřezal a nezpůsoboval poškození citlivé dětské pleti. Je ale potřeba dodržet výše zmíněné zásady dotažení. Horší to je v zimě. Tady do hry vstupuje výbava do chladného počasí. Ta ale nesmí být příliš silná, protože při nehodě (stačí i prudké brzdění) dojde ke zmáčknutí oblečení pod pásem a tělo tak získá v pásech poměrně značnou vůli. Chová se tak trochu jako když jste pásy vůbec neutáhli. Při testování dětských autosedaček na tuto situaci myslí i norma R129, která nařizuje použití tzv. „faktoru zimní bundy“.

Ten se zasune za záda figuríny a po dotažení pásu je odstraněn. Tak vznikne mezera, která napodobuje tloušťku zimního oblečení. Proto je lepší (i když to často není snadné) do autosedačky použít více slabších vrstev a tu nejsilnější (zpravidla svrchní bunda) je ideální před usazením svléknout. Vhodné je použít spíše deku přehozenou přes dítě, do vajíčka pak speciální fusak s prostřihy na pásy. Tak je dítě poutáno přes relativně tenkou vrstvu oblečení uvnitř fusaku.  

Co říci na závěr? Poutání dítěte v autosedačce, ale i dospělého v sedadle auta je naprosto zásadní a chyba v této oblasti může být fatální. Proto je extrémně důležité se této problematice věnovat zodpovědně a pečlivě. Podle průzkumu Technické Univerzity v Berlíně je špatné poutání dítěte v autosedačce druhou nejčastější příčinou úmrtí dítěte při autonehodě.

Šťastnou cestu.